Dálko daleká

Samson

1:KdHyž jde večer slAmunce chrápat zHa modrAmavej lHes,
zaplápolá zlAmatej západ, hnHed bych dAmo něj vlF#ez',
stHmýská se mi pF#mo tý zemi, cHmo se skrejvá zF#ma horou,
zHmamířím k ní v Aokamžení svGou toulavou pF#ohorou.
R:DHmálko dEmalekF#á, tHmuláků jsi láska EmodvěkF#á,
jHmenom kdybys jDednu vadu nF#eměla,
kdHmyby sis nás nDedržela F#od těla,
dHmálko, dEmálkoF#, kHmoho zmámíš, tDen se nF#ačeká.
2:Táhnu pouští, bahnem, křovím, do červenejch skal,
táhnu k řekám oranžovejm, k zlatejm kobylám,
rychlík v barvě pomeranče míří k žlutejm horám,
až se vrátím zpátky k Manče, zlíbám ji a zvolám:
R:Dálko daleká, tuláků jsi láska odvěká,
jenom kdybys jednu vadu neměla,
kdyby sis nás nedržela od těla,
dálko, dálko, kdo tě chytí, ten ti naseká.
3:Táhnu za ní přes pohoří sedmdesát let,
tam, kde západ tudě hoří, vorvanej jsem kmet,
zlatá země pořád couvá jak divoký zvíře,
jako panna nelíbaná směje se mý víře.
R:Dálka daleká tuláků je láska odvěká,
jenom kdyby jednu vadu neměla,
kdyby si je nedržela od těla,
dálko, dálko, kdo tě chytí, ten tě voddělá,
dHmálko, dEmálkoF#, dHmálkoF# dHaleká ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:19:08.667+00:00
Výsledky hledání: